Pes, který získá BOB v USA by u nás často nezískal ani výbornou a pochopitelně naopak. Nyní si povíme něco o trendech jednotlivých zemí a kontinentů. Je to velmi důležité zejména z toho důvodu, že na výstavy již často jezdí zahraniční rozhodčí a lidé se pak diví, jakto, že rozhodčí např. z Kanady nechává vyhrát psy, které od českých rozhodčích dostávají VD a psům s "českýmy" CACIBy dává známky "dobrý". Tato situace nastala např. na MVP v Českých Budějovicích na podzim loňského roku. Rozhořčení vystavovatelů, kteří obdrželi horší známky, nežli je pro jejich psy běžné, bylo opravdu velké, z části zaviněno nevědomostí o rozlišnostech jednotlivých typů Zlatého retrívra.

U.S.A.

Američané nemají u svých psů v oblibě tak výrazné zadní a přední úhlení na rozdíl od ostatních. Své psy upravují zcela jiným způsobem: nevystříhávají krky na krátko, nezarovnávají ocas, patičky ani uši. Jejich psi tak celkově působí jako lépe osrstění. Preferují stejně jako skandinávci dokonale hladkou a přilehlou, splývavou srst.
Co asi mnohé zarazí nejvíce, je způsob předvádění psů. Narozdíl od všech ostatních, kteří se snaží o protažený krk a vodorovně nesený ocas, Američané předvádí své psy jakoby přiškrcené na předváděcím vodítku a ocas drží nahoru. 
Další odlišností je zbarvení. Na celém světě (včetně U.S.A.) nyní panuje trend světlých, takzvaných "pail" psů. To je jeden extrém. V Americe mají ovšem i verzi téměř hnědou, což lze občas vidět i v Kanadě.
Všeobecně se příliš nedoporučuje importovat psy z Ameriky, či inseminovat tamním psem, protože typy jsou natolik rozdílné, že by nás výsledek mohl nemile překvapit. Američané své psy testují na HD, ED, PRA/CAT, dále provádějí vyšetření srdce. K číslování kyčlí používají upravenou britskou stupnici.
A nyní obrázek který již zbytek poví sám. Je na něm vyobrazen Americký a Kanadský šampion Ranchosierra O Solo Mio.

Kanada

O Kanadě platí vpodstatě to stejné co o U.S.A., snad ještě výraznější je výskyt téměř hnědých jedinců, jako ten na obrázku. Pes je Kanadský šampion Creekside Frms Remote Control.
Pozn. ta kombinace s modrou je opravdu nááádherná že? 

Austrálie (taktéž Nový Zéland)

V Austrálii je jednoznačně patrno, na čem je chov vystavěn. Na psech z Velké Británie. Typ je víceméně odpovídající. Tj. světlí i tmaví (i když i zde panuje "trend světlých"), srsti většinou spíše méně, na zadní úhlení se také tak nedbá. Že vám to něco připomíná? Nemýlíte se. Australský typ je tomu našemu asi nejpodobnější, spolu s Němci, Rakušany a Slováky.
Na obrázku fenka poměrně neobvyklé, stále ještě korektní barvy, Australská šampionka Euraidd Music of the Night.

Česká a Slovenská republika

Na výstavy již téměř nejezdí psi čisté české krve (založené na Dorion Belaja, Glen Wesljarski...), většina dnešních vítězů má více jak 50 procent krve zahraniční, kterou však chovatelé nedokáží v další plemenitbě využít. Chybí jakákoliv liniová plemenitba (vyjímku tvoří paní Zichová), což také neprospívá kvalitě. A tak neši nejvíce vyhrávající psi nejsou zatím schopni odolat světové špičce.

Z rozhovorů se zahraničními rozhodčími vím, co jim hlavně vadí. Je to zejména velmi špatná kvalita hlav (buď jsou příliš malé, liščí, "ten pes má sice hlavu velkou, ba až příliš, avšak má velmi tvrdé rysy a pro GR není tipická" - pan Pedersen na KV KCHLS o jednom psu), vysokonozí psi, příliš dlouzí, srst většinou nic moc. "To je první pes který nejde přímo z boudy se slámou na zádech" - tento citát svědčí o velmi nekvalitní přípravě vetšiny majitelů na výstavu, setkáte se i s případem, kdy poradce chovu neumí předvést psa, má ho neupraveného. Na obrázku pes Andy od Pramene Jičínky, který předvádí průměr naší populace.

Evropa

Protože evropské typy se liší jen v maličkostech, nebudu zde vypisovat každou zemi zvlášť. Myslím, že obrázky budou postačující. Ve zkratce všeobecná fakta: klade se důraz na přední i zadní úhlení tak jak ho známe my (viz ZDE), dostatek srsti, a bohužel opět TA BARVA.
Kliknutím na obrázek jej můžete zvětšit.
 
 

Finsko FIN Ch. Karvin Fanfar	Dánsko DK Ch. Gembaeks Joy of Music	Francie Multi Ch. Scrabble of Glen Sheallag	Holandsko vl. Ch. Xanthous Cantona, vpr. Ch. Lambada v.d. Beerse Hoeve
Belgie Ch. Upsilon of Bridge Four	Německo DJCh. Miss Marple of Graceful Delight	Rusko RUS Ch. Glengilde Brandysnap	Velká Británie SH Ch. Tamarley Heaven's Hero in Linoaks, BOB Cruft's 2000
A nakonec... nejhezčí zlatý retrívr světa pro rok 2000		Interšampion, Světový a Evropský vítěz 2000 Lorinford Harlequin

Dále má každá země ještě typy pracovní. Takoví psi bývají lehčí, na vyšších nohou, mají méně srsti. Obrázky nahoře patří psům výstavním, i když někteří z nich jsou úspěšní i na pracovním poli. Tomu se říká "dual purpose", což znamená "dvojí užití". U Zlatých retrívrů jsou velmi důležité i pracovní a povahové vlastnosti, proto jsou většinou v podmínkách chovnosti povahové testy či zkoušky vloh. Na obrázku mezinárodní šampion práce Karlo Luk, zároveň držitel titulu r.CAC. Karlo je jediným nositelem titulu Mezinárodní šampion práce v historii chovu retrívrů v ČR.

A co říct nakonec? Pochopitelně, že všude jsou ti lepší i ti horší. Cílem chovatelů je přibližovat plemeno ideálu, u nás ještě není mnoho kvalitních psů, ti opravdu kvalitní mají většinou velký podíl zahraniční krve. Nezoufejte při pohledu na nádherného britského psa. Oni je chovají od roku 1868, kdežto my v tom pravém slova smyslu, s kvalitní zahraniční krví, až od roku 1989 ! Mezi fotkami co mám doma jsem sem jako představitele zemí dala ty bez přílišného vlivu jiné země (bylo by zbytečné dávat jako příklad např. finského psa, jehož oba rodiče jsou import z Británie, takový pes není Fin, ale Brit). Jsou to povětšinou šampioni své země a nejvíce vyhrávající psi své země. Pokud někdo nesouhlasí s mou interpretací typů, nechť neváhá a pošle mi fotku lepší, lépe vystihující. Jde o to, aby čtenáři byli co nejlépe informováni. Kontakt (e-mail) se dozvíte na stránce "Tvůrce", či zde dole.