Vznik onemocnění v pubertálním věku je vázán na tři skupiny faktorů. Je tedy zřejmé, že odhalit jednu příčinu, která se v určitém případě podílí na vzniku onemocnění je nesnadné, většina ortopedických problémů v tomto věku je svým založením multifaktoriální. Ideální přístup k  rostoucím psům velkých a gigantických plemen je tedy založen na důsledné prevenci rizik, která jednotlivě nebo ve vzájemné  kombinaci mohou vést ke klinickému  onemocnění. Je třeba si uvědomit, že se jedná pouze o snížení pravděpodobnosti, tedy ne úplné odstranění rizikovosti. Na druhé straně štěňata  predisponovaná k danému onemocnění nemusí nutně vykazovat ortopedické problémy. Jednoduše řečeno, i majitel, který se důsledně snaží postupovat podle daných zásad, může mít nemocné zvíře. Statisticky je však nezvratně prokázáno, že minimalizace nepříznivých faktorů prostředí a důsledná prevence onemocnění, vede k výraznému poklesu výskytu ortopedických onemocnění v populaci psů velkých a gigantických plemen.

První část problematiky je vázána na genetickou informaci. Některá onemocnění vykazují vysoký koeficient dědivosti (dysplazie  kyčelních kloubů), jiná jsou na genetickou informaci navázána volněji (DLK), některá onemocnění nejsou dědičná. Z tohoto pohledu se liší přístup chovatele určitého plemene a přístup majitele jednoho psa. Zatímco budoucí majitel může genetické aspekty ovlivnit pouze výběrem jedince při koupi, chovatelé se na základě selektivních programů snaží snížit četnost výskytu problematických genů v populaci. Klasickým příkladem je preventivní rentgenologické vyšetření na dysplazii kyčelních kloubů (DKK) a návazná selekce pozitivních jedinců. Problémem je někdy nedostatečná objektivita při posuzování DKK a nedůsledná selekce. V zásadě je možné rozdělit psy z hlediska DKK do tří skupin: dysplastický, nedysplastický a pes s přechodnou formou. Vzhledem k tomu, že dysplastická skupina zahrnuje všechna zvířata s RTG vyjádřením C,D,E (dříve 2,3,4) měla by být důsledně vyloučena z plemenitby. Toto opatření by snížilo výskyt DKK v populaci po několika generačních cyklech. Je třeba podotknout, že úplné odstranění DKK z populace je nemožné. Statisticky při spojení rodičovského páru ze dvou negativních jedinců je 30 % pravděpodobnost objevení se DKK ve vrhu.

Na příkladu DKK je možné dokumentovat návaznost na další dvě skupiny rizikových faktorů (výživa v období dospívání a zátěž rostoucího jedince). DKK je sice dědičné onemocnění, není to však problém vrozený.  Pokud zvíře přichází na svět s genetickou informací dysplazie pozitivní, je výsledný projev dysplazie na kyčelním kloubu ještě vázán na výživu a zátěž v období dospívání. DKK je tedy dědičné a vývojové onemocnění. Z pohledu jedince je stupeň rozvoje dysplastických příznaků na kyčelním kloubu limitujícím faktorem potíží v pubertálním  a následně seniorském věku  (vznik artrózy v důsledku nestabilního dysplastického kloubu).

Výživa rostoucího psa by měla zohledňovat  dva  základní trendy: prevence tendencí k překotnému růstu a prevence dlouhodobého nadbytku vápníku v krmné dávce. Většina velkých plemen psů má sklon k rychlému růstu. To v určitém věku  (nejčastěji kolem 5-6 měsíce stáří vede k nadměrné zátěži rostoucího podpůrného aparátu  - kosti, vazy, šlachy). Výsledkem je vývoj dysplazie kyčelního kloubu, prošlapování  tlapek a další postojové abnormality. Diety pro rostoucí psy musí obsahovat limitovanou hladinu energetického potenciálu, který je základním hybatelem tělesného růstu.

Druhou kategorií je obsah vápníku v dietě. Štěňata zmiňovaných plemen mají výrazně vyšší metabolický obrat vápníku  (asi 100x). Schopnost vstřebání vápníku ze střeva je asi 40 % a v případě relativního nedostatku může být střevní absorpce zvýšena až na 90 %. Z toho vyplývá, že krátkodobý nedostatek vápníku není problém. Naopak neexistuje žádná ochranná bariéra proti chronickému nadbytku (střevní absorpce nemůže být snížena pod 40 %). Zvýšená hladina vápníku v organismu  je v přímém vztahu s výskytem onemocnění osteochondrotického typu (dysplazie loketního kloubu, osteochondróza  kostí a kloubů).     V současné době se jeví, že základní charakteristikou vhodnosti  diety je optimální poměr energie a vápníku v krmné dávce.

Nadbytek fosforu ( krmení vysokého podílu masa) může vést k onemocnění žláz  s vnitřní sekrecí  -  příštítných  tělísek. Nadměrný obsah fosforu v dietě stimuluje produkci parathormonu, jehož úkolem je regulovat hladinu vápníku a fosforu v krvi. Dochází ke zvýšenému vylučování fosforu z organismu, které sebou přináší odbourávání vápníku v zájmu udržení metabolické rovnováhy. Výsledkem je ztráta vápníku z rostoucí  kostry. Toto onemocnění bylo a je zaměňováno za křivici  (rachitidu) – hypovitaminózu D, která se v chovech psů v podstatě nevyskytuje díky bohatým zdrojům vitamínu D v přirozené potravě.

Jaká jsou tedy základní nutriční doporučení: 
1. Krmit komplexní granulovanou krmnou směs vhodnou pro juniory velkých plemen.
2. Nepřidávat žádné další minerály nebo vitamíny k základní dietě (zejména vápník).
Z těchto předpokladů vyplývá, že je nevhodné založit krmení rostoucích psů na doma připravené dietě s podílem masa , doplňovat granulovanou stravu dalšími přídavky (těstoviny, rýže, maso), střídat granulovanou a doma připravenou stravu, používat nevhodné diety (tzv. balancované) od podezřelých firem, krmit diety pro jiné věkové kategorie v období růstu nebo přidávat ke granulované stravě minerální doplňky (vápník). Nejčastějším a velmi populárním omylem je suplementace krmení minerálními a vitamínovými přípravky (zejména vápník).

Na základě posledních publikovaných výsledků výzkumu (Hazewinkel, Lepine, Napp) se jedním z nejvhodnějších krmení pro rostoucí psy velkých plemen jeví Eukanuba Puppy a Junior Large Breed.

Pokud se objeví ortopedické problémy (vbočené nebo vybočené postoje hrudních končetin, přesouvání váhy na hrudní končetiny, kolébavá chůze zádi, hopsání zadních končetin, strnulý chod končetin, odlehčování, prošlápnuté tlapy, odmítání chůze po schodech, skoku do auta, kulhání zejména po odpočinku nebo po zátěži),  je vhodné vyhledat veterinárního lékaře a dané příznaky konzultovat. Některá onemocnění mají relativně dobrou prognózu při včasném zásahu, ale výsledky terapie jsou nesrovnatelně horší při dlouhodobém průběhu onemocnění v důsledku sekundárních degenerativních změn kloubů (artróza).

Tento článek poskytla klinika JAGGY s.r.o.